Sport a mozek
výzkum
13.6.2018
Studie vědců na Indiana University v časopise Neurolmage: Clinical zjistila velký rozdíl mezi mozky sportovců, kteří se účastní kontaktních sportů a těch, kteří se kontaktních sportů neúčastní.
Pozorování rozdílů probíhalo při zadání jednoduchého vizuálního úkolu, který museli sportovci řešit. Výsledky tohoto sledování mohou naznačovat, že sice drobné, ale často opakované údery do hlavy mohou mít za následek velké změny v mozku, které vedou k významnému ovlivnění senzomotorických dovedností. Výsledky tohoto testu mohou také ukázat, jak stovky hodin strávené provozováním kontaktního sportu vedlo u sportovců ke strukturálním změnám v mozku, převážně v oblastech, které mají na starost právě koordinaci mezi končetinami a očí.
Přestože je jasné, že je potřeba dalších výzkumů této problematiky, tak hlavní autor Nicholas Port uvádí, že nálezy již ted velmi významně přispívají k výzkumu o fungování podvědomí, či otřesů mozku (převážně mikrootřesů), které jsou velmi běžné ve sportech jako fotbal, lední hokej, snowboarding či lyžování. Zájem o tuto problematiku v poslední době velmi vzrostl. Lze tak sledovat trend výzkumů, který potvrzuje závažnost a aktuálnost těchto traumatizujících poranění mozku. Díky tomu se problematika otřesů mozku stává obecněji mnohem známější a srozumitelnější.
„Výsledek se týká převážně vlivů ovlinujících podvědomí, ale je zapotřebí mnohem více výzkumů, protože rozdíly mezi lidmi, kteří se účastní rizikových a kontaktních sportů a těmi, kteří se jich neúčastní jsou skutečně markantní,“ řekl Port, profesor IU School of Optometry. „Je velmi důležité zjistit, zda jsou tyto dopady skutečné a jak opravdu ovlivnují kognitivní funkce.“
Studii provedl profesor Port společně s vědci z UI Bloomington Deparment of Psychological and Brain Sciences, která zkoumala mozky celkem 21 amerických fotbalistů a 19 přespolních běžců pomocí technologie fMRI. Na tyto sporty se výzkumníci zaměřili záměrně. Americký fotbal je tvrdá kontaktní hra, při které dochází velmi často k opakovaným nárazům do oblasti hlavy. Přespolní běh je na druhou stranu sport s extrémně nízkou pravděpodobností opakovaných úderů do oblasti hlavy. Do výzkumného souboru byli také zařazeno 11 amatérských sportovců.
Rozdíly mezi mozky fotbalistů a přespolních běžců byly zaznamenány v těch oblastech mozku, které jsou zodpovědné za zpracovávání vizuálních vjemů. Tyto oblasti byly mnohem aktivnější u hráčů amerického fotbalu nežli u přespolních běžců, či amatérských sportovců.
„Zaměřili jsme se na tyto oblasti mozku, protože lékaři a trenéři se pravidelně setkávají s velkými nedostatky ve schopnosti hráčů plynule sledovat pohyblivý bod poté, co utrpí akutní otřes mozku,“ řekl Port.
I když mezi mozky fotbalistů a přespolních běžců existovaly zřetelné rozdíly, byla interpretace výsledků velmi náročná.
„Každý, od hudebníků až po řidiče taxi, má určité rozdíly v mozkové aktivitě, které jsou závislé na dané specifické činnosti, kterou vykonávají a ke kterým je potřeba specifických dovedností. Rozdíly v této studii mohou odrážet celoživotní expozici podvědomých a pravidelných úderů do hlavy. Mohou to být ale také jednoduše výsledky, které vznikly jen tím, že hráči hrají vizuálně náročný sport, který je senzo-motoricky velmi náročný.“
Ideální způsob, jak najít tu skutečnou příčinu by byla podobná analýza, kde by bylo použito pouze amerických fotbalistů. Tyto výzkumy mohou být velmi důležité v samotné ochraně hráčů, při jejich třídění a pro podávání maximálních výkonů.
- Derek Kellar, Sharlene Newman, Franco Pestilli, Hu Cheng, Nicholas L. Port. Comparing fMRI activation during smooth pursuit eye movements among contact sport athletes, non-contact sport athletes, and non-athletes. NeuroImage: Clinical, 2018; 18: 413 DOI: 10.1016/j.nicl.2018.01.025